Zpět

Radek a Světlana napsali z dovolené v Asii: 23. listopadu 2004: " Ahojky, tak jak jsme slibili, ozyvame se z Kambodzi. Dekujeme za povzbuzujici mailiky a tem, co se neozvali, doporucujeme se polepsit. Kazdy nam vas pripomina. Zacnem od zacatku> cesta z Bangkoku na hranice byla perfektni v klimatizovanem busu cca 4 hod. Pred hranici - 9 km - nas nalozili do mensiho terenniho autobusu a primo na hranici nas z nej vylozili. To, co se delo dalsi 2 hodiny, byla vic nez odpudive, frustrujici, odporne, hnusne, spinave. Byl to opravdu prechod z civilizace do dzungle spiny a bidy, a to vse umocnovalo lepici vedro. Po absolvovani vsech moznych kontrol jsme zacali shanet dopravu do Battambangu. Hodne nahanecu nam nabizelu cestu na pick-upu, ale byli tam jen dva plne zbozi a domorodcu asi 15. Chteli za to zaplatiti predem a dohodnutou cenu porad menili. Po hodinovem smlouvani a nasedani a vysedani z pickupu jsme se nakonec rozhodli s nasimi kolegy ze Svycarska jet taxikem, protoze zacinalo se smrakat a okolni Bronx vylidnovat. Taxikar byl v pohode, protoze neumel ani slovo anglicky, ale splnil to, co jiny vyjednavac slibil. Cesta byla nebyla cestou, ale tankodromem, ujeta prasna cesta byla plna hlubokych der a vymolu. Jednou jsme tankovali v bushi - z dvoulitrovych lahvi od Coly tam jedna tehotna domorodkyne cosi nalila a my jsme mohli klimatoyovanym autem pokracovat. Nejhorsi bylo, kdyz uhodila tma. Diry prestaly byt videt a domorodci pesi ci na kolech ci na motorkach taky, protoze tadu nemaji svetla. Po trech hodinach a 120 km jsme nastesti nikoho netrefili a zastavili pred domluvenym hotelem. Hotel usel a mistni moc mily hotelier nas ihned zavedl do dobre restaurace, ktera se osvedcila a sli jsme tam i druhy den. Rano jsme se vydali na vylet s tim hotelierem a jednim jeho kamaradem na motorkach po okolni. Projeli jsme radu chudych osad, navstivili pekne chramy, projizdeli mezi ryzovymi policky, videli jsme hromadne hroby obeti rudych kmeru, prohlidli jsme si ovocnou farmu a ochutnali jejich mistni exoticke ovoce a nakonec jeli nekolik kilometru bambusovym vlackem... super. Nasledujici den jsme opustili toto druhe nejvetsi mesto a jeli lodi do Siem Reapu. Prestoze vsude psali o delce plavby 3 hodiny - 120 km - nakonec jsme to zvladli za neuveritelnych 7 hodin. Videli jsme opet zcela jiny svet - od chudych chatrci na brezich, pak jen na kulech, nakonec jen pristresky z palmovych listu a travy. Jsou to ricni lide - reka a jezero je pro ne vsim - obzivou, domovem, pudou pod nohama a odpadkovym kosem. Reka vyustila do obriho jezera, kde nebylo videt brehy a projeli jsme plovoucime vesnicemi az do pristaviste-bahniste Siem reapu. Tam uz na nas cekal clovek s ceduli s nasimi jmeny a odvezl nas do velmi slusneho moderniho hotelu. Po ubytovani jsme se sli projit a provetrat spalene casti tela a vecer na veceri, kde jsem opet naletela na odpornou zelenou bylinu, ktera pokazila chut celemu jidlu. radek mel stesti, nemel ji tam, ale za to ma dva dny prujem - aspon na neco ta bylina je. Dalsi dny pak nas jiz cekala krasa uneskem chranenych objektu u Angkoru - velkolepe, unikatni, starobyle, kamenne, okouzlujici ... Zitra bychom meli jet na farmu, kde se dovime a uvidime cely proces vyroby hedvabi. A pak uz putujeme dal do hlavniho mesta Phom Penh. Cestu 300 km odhaduji na 10 hodin, ale uz tomu neverime, bude to delsi. Vsichni nabizi autobusy s klimatizaci, ale prubezne meni ceny. Tak se mejte a zase za par dnu 29. listopadu 2004: " Po nekolika dnech vas opet zdravime, snehulaci, tady je stale velke teplo, zvlast ted u more je to spica - voda skoro jako vzduch ke triceti stupnum, svezi morsky vanek nas prijemne ochlazuje a dava zapomenout na horke teplotyn ve vnitrozemi. Ale poporadku. Starovewke chramy v Angkoru jsou pravem nejvetsi chloubou cele Kambodzi - jsou unikatni svou velikosti, zdobnosti, ruznymy architektonickymi styly. Celkem jsme jich na tridenni pas prochodili a vysli (leckdy dost vysoke a strme pyramidove stavby) asi tricitku. V jejich okoli jsme si taky udelali vylet a zajeli si prohlednout manufakturu na vyrobu hedvabi, coz bylo super, protoze jsme videli cely postup od opravdoveho zacatku (stadia bource az po kokony) po skutecne rucne vyrabene hedvabi a ruzne vyrobky z nej vyrobene. Pak jsme taky byli na krokodyli farme, kde se flakaly stovky krokodylu, pro ktere bychom neradi byli jednim z chodu. Pak jsme uz pokracovali do hlavniho mesta Phnom Penhu. Cesta uz byla prekvapive asfaltova a cca 310 km za 6 hod byla pohoda. Hlavni mesto uz tak pohodove nebylo. Prave se v nem konaly tridenni slavnosti svatku vody, kdy na Mekongu probihaly zavody sedesaticlennych posadek uzoulinkych lodi. Prvni odpoledne prselo, takze jsme v televizi videli, ze se jich i spousta potopila. Nicmene vecer byl slavnostni prujezd nasvicenych lodi doprovazeny velkym asi hodinovym ohnostrojem. Vsude vask bylo preplneno - pry se sem sjelo az na pul milionu Kambodzanu. Druhy parny den jsme se vydali na prohlidku mesta a hlavne kralovskeho palace. Do Radka se trefila motorka jedouci jednosmerkou v protismeru, ale nastesti ho jen skrabla. Od te doby o vsech Kambodzanech mluvi jako o opicich slezlich z lian primo na motorky. Je ale pravda, ze na silnicich existuje jen jedno pravidlo silnejsi vyhrava a klakson je nejpouzivanejsim prvkem vsech dopravnich prostrdku - snad jen krome slonu. Kralovsky palac byl krasny, ale cely areal daleko min pompeznejsi nez ten v Bangkoku. Cesky mluvici kral se bohuzel venoval svym oveckam na tribune, kde fandil lodim, a na nase volani VYLEZ neodpovidal. Do navstevni knihy jsme mu to vytmavili - cesky, at si pocte. Po nabreyni kolonade, ktera se pry brzy stane perlou JV Asie, jsme se dostali k posvatnemu pahorku, podle ktereho se jmenuje cele mesto. Kopecek cca 10 m vysoky (jediny siroko daleko) vsak byl precpany slavicimi mistnaky brodicich se ve svych odpadcich. Pak jsme si najali asi 80 dedecka, ktery nas na kole odvezl pres cely stred mesta cca 5 km k muzeu genocidy 3 mil mistnich obyvatel rezimemem rudych kmeru. Deda v dusnu malem zkolaboval, ale co by pro 1 USD neudelal, kdyz prezil rudy kmery. Expozice byla fakt husta, nebude vam tim kazit naladu. Byly mnohdy duslednejsi a drastictejsi nez nacisti, vse perfektne dokumentovali, o co horsi, ze to vse byli mladi kluci, kteri byli temi krutymi vrahy. Fuj, fuj ... Vecer byla zmena, protoze jsme navstivili snad jedine kambodzske moderni nakupni centrum - davy lidi vsude, paradoxne zbozi drahe i pro nas, ale oni se o nej prali napr. kalhoty za 170 USD. Nejvetsi sou byla u eskalatoru, kde nekteri byli opravdu poprve a taky to dle toho vypadalo, dlouze to zkoumali a bali se nastoupit, cimz blokovali tlacici se hrozen 100 lidi. Chteli jsme to cele silenstvi natocit, ale bohuzel se tam nesmelo tocit - takove centrum je pro ne neuveritelna vzacnost, kterou si strezi jako kralovsky palac. Nakupovat se nedalo, protoze i ta nejvetsi cisla neoblekneme. dalsi den uz jsme tedy pred 1.5 M Kambodzanu v hlavnim meste ujizdeli autobusem k jiiznimu pobrezi k mori. Po te, co jsme opustili autobus, jsme si najali mistni taxik Toyota Corolla dvacet let stara, kterou ridil policajt a ktera se na cestu nevidala driv, nez byla zaplnena. Coz trvalo - nakonec nas v ni jelo celkem devet - pro nazornost: dva na sedadle ridice, dva na sedadle spolujezdce a 5 lidi vzadu ... a to neni vse, v plnem kufru krome spousty zavazadel byly i dve zive slipky. Cestou necestou jsme jeli neurcitou rychlosti - vetsine aut tu nefunguji zadne budiky - asi 50 km. Do cile jsme tedy dojeli zcela dreveni, ale stalo to zato. Mestecko Kampot bylo nadherny, ospaly provincni ricni mestecko ve francouzskem kolonialnim stylu. Moc pekny, prijemna promenada podel vody a v dali kopce narodniho parku Bokor (1000m n.m.), je to rarita, protoze Kambodza je jinak zcela plocha. Ten samy den nas jeden mistnak vyvezl na vodopady, ale slo o bublajici Vltavu v dobe sucha. Cestou nazpet nas ale seznamoval s ruznymi druhy exotickych ovoci, coz nam spavilo chut. Druhy den jsme si najali jedouci vrak na strastiplnou cestu asi 35 km stoupani, bez asfaltu, neco jako vyschle kamenne koryto reky. po trech hodinach jsme konecne byli nahore,a le vyhled stal za to. To muze napadnout jen Frantiky vybudovat na takovem klrasnem, ale nepristupnem miste lazensky komplex. Dnes to tam vypada jako z nejakeho hororu, naposled tu byli Rudi kmerove, takze pres 30 let se to tu rozpada. Na te tisicove nahorni plosine jsme dorazili i k vodopadum - tentokrat opravdivym az 16 m vysokym. Bokorsky park byl nadherny. Okolni dzungle je fakt neprodysne pritazliva. Na tomto miste jsme mimochodem potkali Cechy, kteri ale uz cestuji 12 mesicu. Spolecny vecer a povidani bylo moc prijemne. No a dnes jsme se prepravili do jedineho plazoveho mesta v Kambodzi - Sihanoukville, kde jsme prijmen relaxovali na plazi, pojidali grilovane langusty, tropicke ovoce a popijeli drinky. No a ted uz je vecer a zitra se vydavame dal na cestu lodi. Mejte se a zase za par dnu, asi uz z Thajskeho ostrovu. 6. prosince 2004: " Ahojky vsem a naposled, opet vam vsem dekujeme za povzbuzujici mailiky. Jak je videt, prisli jsme o Mikulase, tady oprvadu zadny nechodil, za to vcera se tu take slavilo. Piseme vam totiz uz z Bangkoku, kde vcera vecer probihaly bourlive oslavy narozenin krale. Pro ne je to statni svatek velmi velkeho vyznamu, vse si poradne nazdobili, zapalovali svicky, meditovali, vecer se dokonce na asi 5 minut zastavil cely zivot - auta nejezdila, kazdy Thajec si zapalil svicku a neco zpivali. Na zaver byl barevny velkoohnostroj, ktery se u nas nevidi, protoze tu zbozuji barvy. Proste mame stesti na oslavy primo v hlavnich mestech, coz s sebou nese i male problemy hlavne se shanenim ubytovani a cenami. Vsude je plno, takze nas posledni hotel je velikosti 2*5m, vcetne koupelny a zachodu, za to ale s pisoarem a bez elekricke zasuvky. No takto se s nami louci Asie, to k ni ale asi patri. Ale zpet nasi cestou do Sihanoukville v Kambodzi, odkud jsme se ozyvali naposled. Toto krasne mesto primorske jsme opustili rychlolodi, ale nekonstruovanou na takovou rychlost na volnem mori, takze houpala o 106 - vsem bylo blbe jeste nez jsme vypluli. Vetsina pak behala se na palubu vydychat a vyparazdnit. My jsme nastesti zvykali jak prezvykavci tzv. travel gum, coz pry nahrazuje kinedril po vstupu do EU. Tato homeopaticka zvykacka ma vsak jednu nevyhodu - otupuje, ale to celkove. Cesta trvala 4.5 hodiny, na hranice po vylodeni pak jeste zbyvalo takovych 10 km, ale to jsme zvladli na motorkach s vetrem o zavod po novem velkomoste dlouhem 2 km. Motorku nebylo vubec tezke najit, protoze v pristavu nas tahali za batohy z jedne na druhou. Jelikoz jsme spechali, protoze nam zbyvalo 30 minut do zavreni hranic - lod mela opet zpozdeni - tak jsme vubec nesmlouvali a vyrazili. Udelali jsme dobre, na hranicich jsme byli prvni z lodi, jen nas zdrzovali Americani, ktery nemeli v pasech carovy kod /jak vyspely to stat/ a Kambodzane to prepisovali rucne. Pak jsme na thajske strane opet vypisovali zadost o vstup, coz se podarilo a jsme zpet v Thajsku. Vecer jsme to minibusem s Amikama zvladli jen do nejblizsiho mestecka Trat, kde jsme prespali, prohlidli si ho vcetne nefalsovane asijske trznice, kde jsme si pripadali jako Alenka v risi divu a vetsinu produktu jsme vubec nedokazali zaradit. Jelikoz jsme na dovolene, tak jsme nasledujici den vyrazili si dovolit na par dnu na Sloni ostrov - Ko Chang. Je druhym nejvetsim v Thajsku, ale pro turisty je otevreny jen asi 5 let, kvuli se blizke poloze s Kambodzou. Nektera jeho mista jsou opravdovym rajem. Opustene plaze, kokosove palmy, pruzracna smaragdova vodenka ... to neni jen vymysl reklamnich sotu, je to tamni realita. Zpocatku jsme ale meli problem najit neco volneho, mamuti turisticke arealy tu opardu nejsou a pocet mist je tudiz v plazovych bungalovech omezeny. Po dvouhodinovem trmaceni se v palicim pisku a s 20kg krosnou na zadech a v 30C vedru jsme nasli, ale jen na dva dny, ale dal jsme nemohli. Plaz vsak stala za tu cestu a uz jsme zacali jen lenosit a "zrat". Jidlo je tu pohadkove, spousty dobrot, neskutecny vyber ze vseho a vse lze konzumovat primo na plazi, kde vecer po odlivu mistni bary rozlozi stolecky s lampickami a nad vami rozsviti palmy. Zacali jsme si uzivat i ovocnych shaku - ananasovych, bananovych, mangovych, limetkovych, melounovych atd. zuzo. Dalsi den jsme si ostrov objeli na zapujcene motorce. Ja jsem mela strach celkem dost velkej, mistni komunikace jsou drsne, stoupani neuveritelne /hory dosahuji jen par metru od plaze az do 800m/, povrch vozovky jen kopiruje povrch svahu, neco jako smrtici cerna sjezdovka v Kitzbuhelu. Motorka melo co delat, ale snazila se po te, co jsme do ni natankovali za dvou lahvi od whisky pohonnou neidentifikovatelnou hmotu. Zajeli jsme si i do mistniho narodniho parku na dvoje vodopady, byly slusne velke a dalo se pod nimi v tunkach koupat ve sladke prijemne osvezujici vode. Bomba! Prosli jsme si i rybarskou vesnicku na kulech nad jiznim mysem ostrova. Pak jsme projizdeli okolni plaze a hledali ubytovani na dalsi dny. Kvuli tem thajskym svatkum a vikendu to bylo plne, ale nas druhy bungalov byl jeste lepsi, v botanicke zahrade 10 m od more a plaze s kokosovymi palmami. Bar s jeste vytecnejsim jidlem a pitim byl opet na kuklech nad morskou hladinou - od bungalovu strasnneeee daleko - 20m. Ceny ani nejsou cenami, za dolar tu poridite cokoli v hojnem objemu. Asi jsme jim pripadali jako nenazranci, ale napr. vecer jsme vecereli dvakrat, dale ochutnali mistni barbecu s rybami a morskymi potvurkami a neustale zkouseli nove a nove. Precpani jsme se vydali na trek na slonech, sloni byli poradni, kolibali se a furt se po necem natahovali a neco okusovali. Pak jsme se spolecne vykoupali v jednom horskem jezirku a zpatecni cestu slona kociroval Radek. Jednou jsme z nej malem zklouzli, a to pri prudkem klesani, kdy slonice opet zacala neco zrat a jeste vic se nahybala dolu. Shodou nahod jsme tu potkali misenou rodinku, ta pani byla Ceskou a trvale ted zije v Bangkoku, pred tim zili v Jizni Africe a taky par let v jizni Americe. Jeji cestina nebyla nic moc, ale byla statsna, ze s nami muze pokecat cesky. Svet je opravdu maly, protoze jsme v jednom z mistnich baru vecer potakli dvojicku Holandanu, se kterymi jsme vyrazeli z Bangkoku na Kambodzske hranice. Pak jsme je po trech dnech potkali na lodi smerem na Angkor, no a ted po 14 dnech na Ko Changu. Jelikoz rikali, ze do Bangkoku jedou ve stredu pred odletem, ocekavame je v nasem letadle ve ctvrtek rano. Nahoda by to byla velika, ale asi to tak bude. Z ostrova jsme se uz vydali zpet do Bangkoku, mimochodem more bylo tak rozbourene, ze jsme byli za hodinovou oplavbu doslova nasoleni a nafackovani od morskych vln. A to nam pak zbyvalo 5 hodin jizdy minibusem do cile. Ridic asi poprve ridil auto {bylo mu asi odhadem sotva 15 let} , pote co jezdil na koze. Cukavou jizdou jsme to zvladli a jsme v Bangkoku. Dnes jsme si jeste odskocili - cas mame dobrej pred odletem - do chronologicky druheho v poradi hlavniho mesta Thajska, Siamu - Auytthaya. Uz chapeme, proc Thajci usilovali o Angkor, na takovou pamatku proste nema ani Auytthaya, jejich chlouba. Nicmene bylo to zajimave pro srovnami, kdy starou pamatku v ramci restaurovani obali dosilne bile omitky a vynikne z toho bileh paskvil. Jinak Thajsko je oprvdu rozdilne od Kambodzi, venkov neni takovy malebny, plny ryzovych policek a chysek s bambusu, ale cunata jsou desny. Vali se v odpadcich, ktere odhazuji kolem sebe a svych domovu. Ted uz nam zbyva jen thajska masaz, eventuelne nakupy a brzy se uvidime. Svetla a Radek PS: jen pro informaci odpovidame, ze fotak funguje a mame asi 1000 fotek, zitra by mely byt hotovy, tak si pripravte bulvicky, je opravdu na co koukat, pro nas Evropany."